Historie fotbalového klubu
Tatran Halenkov
1944 - 2014
Upřímný dík a uznání patří všem hráčům, funkcionářům, členům a příznivcům, kteří věnovali naší tělovýchově svůj volný čas, kteří se nezištně a obětavě podíleli na rozvoji halenkovské kopané, nedali se odradit dílčími neúspěchy a vedli i v dobách pro činnost oddílu kopané těžkých.
Založení organizované kopané v Halenkově
První nesmělé počátky kopané v Halenkově spadají do druhé poloviny 30. let. po roce 1935, kdy po velkém úspěchu československé kopané na mistrovství světa v roce 1934 v italském Římě. Kde naši „zlatí hoši“ získali pro ČSR stříbrné medaile za 2. místo, začal se u nás projevovat zvýšený zájem o tento sport. V tehdejších tělovýchovných jednotách SOKOL a OREL však zájem o kopanou nebyl, přednost byla dávána základní tělovýchově, dále nanejvýš volejbalu a turistice. Nezbývalo tudíž nic jiného, než prohánět toho 'kulatého blázna' - jak bylo lidově kopané říkáno na místech. kde to občané dovolili. Šlo zejména o louky za Lidovým domem.
Tam bylo vybudováno menší provizorní hřiště, postaveny dvě branky, a tak mohla řada mladých nadšenců holdovat začínajícímu sportovnímu oboru. Vše se však dělo za velmi provizorních podmínek, bez potřebného materiálního vybavení, na druhé straně s nesmírnou obětavostí a mladickým elánem.
A tak tehdejší mladí počali zkoušet a učit se fotbalovým začátkům, navykat si na ovládání míčové techniky a organizaci hry. Postupem času se snažili změřit své síly S kluky ze sousedních vesnic, kde kopaná měla větší tradici. Na zápasy se jezdívalo zásadně na jízdních kolech, hrálo se v oblečení, jaké kdołmèl. Můžeme říci, že to byly opravdu pionýrské začátky tohoto sportu u nás.
Ze strany místních obecních činitelů a ostatních občanů, na jejichž pozemcích bylo vybudováno hřiště, byl projevován malý zájem o soustavný rozvoj tohoto sportu, a tak teprve Začínající činnost kopané trvala do poloviny roku 1938, kdy došlo k jejímu zastavení. Přispěly k tomu nemalou měrou i tragické události Mnichova a 15. březen 1939, kdy navíc vlast ztratila svou státní svrchovanost a svobodu nacistickou okupací. Veškerý kulturní a společenský život v obci ustrnul. Mladí lidé, kterým je vlastní chuť a láska k pohybu, neměli najednou možnost vyžití ani v tělovýchovných jednotách Sokol nebo Orel, poněvadž jejich činnost byla okupanty zakázána.